V lednu 1989 dopadnul Martin Kovář na zem a začal jezdit na vozíku. Od 1991 začal se spolužákem z FTVS, vrcholovým plavcem a studentem trenérství plavání Janem Nevrklou chodit do bazénu. Jako lyžaři sjezdaři se mu všechny vozíčkářské sporty jevily jako slabá náhražka. Na plavání mu přišlo skvělé, že vozík zůstane na břehu a může zase ovládnout svoje tělo jen vlastním nasazením bez jakékoliv pomůcky. Po nějaké době řekl Martin Janovi: „Přijede 12 lidí, tejden budeme plavat dvakrát denně a ty to povedeš“. Nedalo se nic dělat, Jan byl lapen a velký třesk para plavání začal.